thumb

Rozhovor s Honzou Hadravou (autor Tomáš Klement)

11. 11. 2014

Jak jsi zapadl do týmu Nantes Rezé? Bylo to jednodušší, když jsou domácí volejbalisti zvyklí na české a slovenské hráče?
Byla to pro mě změna, přeci jen úroveň ligy je vyrovnaná, musel jsem si zvykat na nový kolektiv. Ze začátku jsem se i trošku trápil, jelikož jsem to měl těžší v tom, že jsem alternoval na postu přihrávajícího smečaře. Kdybych byl v týmu jediný Čech, určitě by to bylo o dost těžší.

Nakolik je pro tebe složitá kombinace postů univerzála a přihrávajícího smečaře?
Složité to je, těžší je hrát na postu smečaře, ale teď už mi začala trošku šlapat přihrávka, takže si to všechno sedlo. Uvidíme, jak mi to půjde, zatím alternuju na oba posty. O víkendu jsme sehráli zápas s Montpellier, ve kterém jsem odehrál první dva sety na účku a pak dohrál zápas na smeči. Smolně jsme prohráli 2:3.

Váš tým se zatím pohybuje mimo postupové pozice do play off. Kde jsou vaše rezervy?
Je to po pěti zápasech, takže jeden vyhraný zápas nás při vyrovnanosti ligy na ty postupové pozice posune. Abychom ale hráli lépe, každý z hráčů musí přijmout svoji pozici v týmu, to, čím je pro tým platný, a to se zatím nestalo. Co se týká herních činností, potřebujeme zapracovat na servisu. Ale myslím si, že každý hráč zná své rezervy, na kterých pracovat, aby se posunul a pomohl týmu k úspěchu. Takže věřím, že to bude už jen a jen lepší a na postupové pozice se dostaneme brzy.

Jak vypadá srovnání francouzské soutěže s českou extraligou z hlediska herní úrovně a kvality hráčů?
Liga je zde neuvěřitelně vyrovnaná. Poslední může porazit prvního, takže do všech zápasů se jde naplno. Hodně se hraje v poli, hra je rychlejší a také se méně chybuje. Celkově je to zas o trošku vyšší volejbal.

A jak vypadá zázemí klubů a zájem médií?
Přijde mi, že za podporou klubů zde stojí hlavně města, která dávají většinu peněz. Když to srovnám, v České republice dobře funguje regenerace, to tady není tak zažité jako například v Liberci či v Praze, kde jsem působil. A média zde fungují dobře, před sezonou se pořádají tiskové konference, což v České republice má jen několik klubů.

Jakou cítíš podporu od fanoušků a vůbec přízeň obyvatel města vůči vám volejbalistům?
Myslím si, že lidé ve Francii berou sport jako kulturu, jako způsob, jak se jít bavit. Je to jiné než v České republice, kde lidé navštěvují jen zajímavé zápasy, naopak zápasy s horším soupeřem se hrají před prázdnou halou. I během přátelských utkání zde bylo docela dost diváků, takže v tomhle ohledu jsou fanoušci super. Jinak tady lidé fandí každému sportu. Dokonce je běžné, že na zápasech jiných sportů – basketu nebo házené – se zmiňují zápasy třeba z volejbalu, fanoušci se mezi sebou vyzývají, ať navštíví i další sporty.

Kolik jsi už rozdal autogramů, dostáváš něco od fanoušků a fanynek?
Autogramů nevím, nepočítám to. (smích) Od fanoušků a fanynek jsem dostal několik pochval za zápas v Sete. Jinak mě poznává spousta lidí, kteří hrávali s mým otcem, nebo ho znají. Ti mě chválí a říkají, jak jsem vyrostl. Naposledy to byl Philippe Blain, asistent trenéra polského národního týmu, který vyhrál letos mistrovství světa.

Tvůj táta působil ve Francii dlouho jako hráč i jako trenér. Jaké ti dal rady do prvního angažmá v zahraničí?
Dal mi radu, ať z toho vytěžím maximum, doufá, že se opět posunu dál. Říkal mi, že to pro mě bude těžká změna, která člověka posune přinejmenším mentálně, a že uvidím zase jiný přístup než v České republice.

Jako kluk jsi strávil několik let ve Francii. Oživil sis francouzštinu z té doby, nebo jsi s jazykem začínal úplně od nuly?

Francouzsky umím, takže jsem od nuly nezačínal. Navíc většina hráčů komunikuje i anglicky, což je dobře, že jsou zde pořád dvě možnosti.

S trenérem Demarem a s Alešem Holubcem či Braněm Skladaným mluvíš mateřským jazykem. Není to škoda, nebrzdí tě to v rozvoji francouzštiny?
Většinou když si chceme něco říct jen mezi sebou, používáme češtinu a slovenštinu, ale týmové pokyny jsou rozdávané ve francouzštině a občas když je potřeba, tak v angličtině. Nebrzdí mě to, s Francouzi se snažím mluvit primárně francouzsky a když nevím, použiju angličtinu.

Jak se vám s přítelkyní žije v novém prostředí?
Počasí je zde velice proměnlivé, chvíli prší, pak je zase bez mráčku. Moře, které je asi 45 minut cesty, je opravdu studené. Přítelkyně se pomalu učí francouzsky. Mrzí mě, že jí nepomáhám tak, jak jsme si představovali, jelikož po trénincích většinou odpočívám.

Po čem se ti ve Francii stýská?
Stýská se mi hlavně po suverenitě, jakou jsme měli během základní části v Liberci. Taky trošku po kolektivu z Liberce, na který jsem byl zvyklý. Ale to už je sportovní život, někdy se člověk pořád stěhuje.